Zdroj: http://nepomuk.pionyr.cz/index.php?a=600 • Vydáno: 19.6.2016 12:37 • Autor: xx
Kus dobře udělané práce na Přebudově.Přečtěte si článek, který nám poslal Mejla.
Brigáda P2 17.-19.6.2016
Přišel nový rok, za chvíli nastoupilo jaro, všechno rozkvetlo, vegetace bujela, a když se čas pomalu lámal do léta, vyrazili jsme na Přebudov přírodu trochu umravnit, abychom se o prázdninách neztratili ve vysoké trávě.
Přijeli jsme v pátek. Někdo přijel autem, někdo přišel pěšky, ale ráno jsme se vzbouzeli všichni do stejného, krásného dne.
Zanedlouho se táborem ozývalo bouchání, hekání nosičů několika podsad najednou, randál z křovinořezu a jemné šustění hrábí uklízející spoušť, která zůstávala za burácejícím strojem. Bouchání podsad skončilo a s jemným podkresem řvoucí sekačky se táborem rozlehlo tlučení do hřebíků. Stále vše s jemnými podtóny šustění hrabiček. Sem, tam to cinklo od křoviňáku jako od trianglu. To když se v džungli vyskytl skrytý kamínek, který se připletl do cesty svištícímu kotouči, který byl unášen tou řvoucí bestií. A okolím se stále rozléhalo jemné šustění hrábí, uklízejících spoušť.
V poledne byly tyto idylické tóny přerušeny hrubým hlasem s krásným vzkazem:“OBĚĚĚĚD!“
Stroje utichly, bouchání a tlučení ustalo. Dokonce i hrábě skončily opřené ve stínu místních velikánů. Táborem se neslo už jen cinkání příborů o porcelán a děsivý křik místního, divokého ptactva, které se domáhalo předchozích libých tónů.
Jelikož nám všem na přírodě záleží, poslechli jsme a koncert jsme rozjeli nanovo. Opět se krajem linuly tóny kladívek, dvoutaktního motoru a jemné šustění hrabiček.
Jak se však blížil večer, jednotlivé „nástroje“ se postupně vzdávaly svého místa v našem brigádním orchestru. První nás opustilo bouchání kladívek, které jen na chvíli vystřídalo cinkání kovových konstrukcí stanů. Když už se pomalu stmívalo, utichl i něžný, dvoutaktní motor.
A okolím se stále rozléhalo jemné šustění hrábí, uklízejících spoušť.
Večer jsme se sesedli a se slzami v očích vzpomínali na ten krásný koncert lidských rukou. Aby nám nebylo takové smutno, popovídali jsme si o nadcházejícím táboře a šli spát.
Ráno nás opět přivítalo krásným počasím a tak jsme si připomněli to, co se nám na sobotě tak líbilo. Táborem se opět rozezněl dokonale vyladěný zvuk dvoutaktního motoru a okolím se opět rozléhalo jemné šustění hrábí, uklízejících spoušť.
Jenže vše má svůj konec. Najednou motor škytnul, spolknul poslední kapičku omaštěného ropného produktu s krásným oktanovým číslem a okolím se už jen rozléhalo jemné šustění hrábí, odklízejících tu spoušť.
Těšíme se na další koncerty.
Za P2 zdraví
Mejla