Mikulášské tee-pee P2

Letos jsme se rozhodli, že pro naše mladší postavíme Medvěda u sousedů archeologů, aby si užili táboření v „zimě“. Nepředpokládali jsme, po vzoru let uplynulých, že by napadl sníh, ale teplota pod patnáct stupňů také není k zahození. Na místě jsme se scházeli postupně a i proto jsme stavěli už za tmy a dříví dělali také za svitu čelovek. První večer jsme strávili konzumací vybraných lahůdek, povídáním a zpěvem. Protože jsme se zase dlouho neviděli, tak jsme povídáním strávili velikou část noci. Ráno, po snídani, se vylosované dvojice zúčastnily sobotní soutěže. Prvním úkolem bylo sesbírat co nejvíce lístečků s čísly. Byly poschovávané doopravdy všude. Po přinesení a vyhodnocení si dvojice vylosovaly deset čísel z přinesených, vylosovali si matematická znaménka a začali počítat, aby dostali co největší výsledek. Po tomto kole jsme se sebrali a vyrazili na inspekční cestu na naší táborovou základnu. Cestou u Indiánů jsme si opět zasoutěžili. Tentokrát zaplanulo několik ohňů na čas. Napřed bylo slyšet pouze lámání větví, ale potom, když všechno utichlo, bylo slyšet pouze škrtání sirek a sakrování, protože tak trochu foukal vítr. Na základně bylo vše v pořádku, prošli jsme se po rybníku a oklikou se vrátili do týpka, kde jsme se naobědvali. Po obědě, pravda trochu pozdním, byla vyhlášena poslední soutěž. Každá dvojice měla za úkol vytvořit nějaké umělecké dílo. Minitee-pee a minilodička byly velmi povedené a stav zůstal nerozhodný. Nicméně byly vyhlášeny výsledky, rozdány ceny a vypravili jsme se do Budislavic, rozloučili se s kamarády a podívali se na Budislavické čerty. Kamarádi jeli do Plzně na maturák, ze kterého se vrátili jiní v noci, když už je nikdo ani nečekal. ¨ Ráno jsme vše zabalili, nalodili do auta a odvezli se do Nepomuku, kde jsme se všichni rozloučili a rozešli do svých domovů. Mejla

Formát pro tisk